Konopiště

Založil nedaleko svého rodového sídla Benešova kolem r. 1294 pravděpodobně pražský biskup Tobiáš z Benešova a to podle vzoru francouzských pevností, s válcovými věžemi, s parkánem, 4 bránami a padacím mostem. Po vymření Benešoviců přešlo Konopiště v roce 1327 na 275 let do rukou Šternberků. V 17.–19. století se pak v držení Konopiště vystřídala celá řada vlivných šlechtických rodů: např. Hodějovští z Hodějova, po bitvě na Bílé Hoře na krátkou dobu Albrecht z Valdštejna, Michnové z Vacínova, Vrtbové z Vrtby, Lobkovicové a další. První zásah do středověké struktury hradu byl proveden koncem 15. století Jiřím ze Šternberka, dále pak začátkem 17. století Hodějovskými z Hodějova. V barokní rezidenci proměnili Konopiště v 18. století Vrtbové z Vrtby. V roce 1887 koupil zámek s celým panstvím od Lobkoviců František Ferdinand d´Este, od r. 1896 následník císařského trůnu. Arcivévoda dal zámek přestavět v historizujícím stylu a jeho okolí přeměnil v krajinářský park. Na ploše bývalé barokní zahrady založil Růžovou zahradu se skleníky. Do zámku umístil své rozsáhlé sbírky, které získal jednak jako dědictví po svých italských předcích, jednak vlastní sběratelskou činností. František Ferdinand se v červnu roku 1914 zúčastnil manévrů rakouské armády v Bosně a dne 28. června 1914 se stal spolu se svou manželkou Žofií v Sarajevu obětí atentátu, spáchaného srbským anarchistou Gavrilem Principem. Za měsíc po atentátu vyhlásil rakouský císař František Josef I. Srbsku válku. V roce 1921 převzal Konopiště od arcivévodových dědiců československý stát a zámek i s parkem byl zčásti zpřístupněn veřejnosti. Za II. světové války byl v Konopišti umístěn hlavní štáb jednotek SS. Po osvobození bylo Konopiště znovu zpřístupněno veřejnosti. Zámek se do dnešní doby zachoval v podobě, jakou dostal při poslední přestavbě za arcivévody FF d´Este. Také vnitřní vybavení zůstalo v co největší míře stejné, jako za doby, kdy zámek obýval František Ferdinand s rodinou.